Rychlá odpověď: Vysoce výkonní lidé si vybírají nevýrazné partnery kvůli fenoménu Bezpečného přístavu, což je forma sebesabotáže ve vztazích. Když si vybereš někoho, kdo pro tebe nepředstavuje hrozbu, chráníš se před tím, že by tě rovnocenný člověk opravdu viděl, postavil před výzvu, nebo že bys před ním selhal. Vypadá to jako jistota, jenže bezpečí ti to dává za cenu stagnace. Výzkum spojuje sebesabotáž ve vztazích s defenzivitou, potížemi s důvěrou a nedostatkem dovedností. Dveře byly vždycky otevřené.
Zase ležíš v posteli vedle svého protějšku a scrolluješ v telefonu, zatímco ten druhý kouká na další reality show. Je milý. Spolehlivý. Směje se tvým vtipům a nikdy nezpochybní tvoje názory. Myslí si, že jsi úžasný – vlastně až moc úžasný, jako by vyhrál nějakou kosmickou loterii, kterou si tak docela nezaslouží. A z té myšlenky se cítíš zároveň v bezpečí a uvnitř mrtvý. Mohl bys odejít, to víš. Mohl bys najít někoho, kdo tě žene dopředu, kdo má vlastní ambice a jehož přítomnost nepůsobí jako citový novokain. Jenže to neděláš. A neuděláš. Protože někde hluboko v hrudi, pod úspěchem a kompetencí a pečlivě vypiplanou sebedůvěrou, šeptá hlas: Tohle je všechno, co zvládneš. Tohle je všechno, co si zasloužíš.
