Rychlá odpověď: Konverzační narcismus je „krmení“ – kradení pozornosti tím, že z cizího okamžiku uděláš svůj. Sociolog Charles Derber pojmenoval „přesouvací reakci“: ten druhý zmíní špatnou noc, ty zmíníš tu svou a celé to převlečeš za „Já vím, jak se cítíš“. Zevnitř to vypadá jako velkorysé sdílení, a proto to nikdo nikdy nepojmenuje. Lékem je nechat slovo druhým.
Na lavičce před budovou, kde pracuje, sedí žena a zírá do bodu ve vzduchu, kde nic není. Dnes ráno jí umřel otec. Najde ji tam kolegyně, přisedne si a do minuty už mluví o vlastním otci, který zahynul v ponorce, když byla ještě miminko. Myslí to jako útěchu. Chce, aby truchlící žena věděla, že není sama. Truchlící žena se k ní otočí a řekne jí zhruba tohle: gratuluju, vyhrála jsi, ty jsi otce nikdy neměla a já toho svého měla třicet let, takže jsem asi ztratila právo brečet.
