Rychlá odpověď: Narcistu nepřemanipuluješ tím, že se jím staneš. Naučíš se jeho příručku, aby na tebe přestala fungovat. Narcisté jedou na předvídatelném operačním systému: grandiózní falešné já, které nikdo nikdy nesmí zpochybnit, živené obdivem a bráněné reflexivním protiútokem. Pochopit tu mašinérii je sebeobrana, protože běžné rady selhávají tím, že zacházejí s poruchou jako s komunikačním problémem.
Přehráváš si ten rozhovor počtvrté. Před hodinou jsi otevřel něco, co tě trápilo, třeba nedodržený slib, jízlivou poznámku, něco malého, ale skutečného. A teď se nějak omlouváš. Ani pořádně nevíš za co. Původní problém se vypařil během prvních tří minut a nahradila ho závratná kaskáda protiobvinění, dávných křivd, o kterých jsi nikdy neslyšel, a ukřivděný monolog o tom, že nikdy nic z toho, co dělá, neoceníš. Hlava ti třeští. Hrudník máš sevřený. Přistihneš se, jak uvažuješ, jestli nejsi možná moc citlivý, moc náročný, prostě moc. Do toho rozhovoru jsi vešel s jasnou výtkou. Vyšel jsi z něj s pochybnostmi o vlastní příčetnosti.
